Osamělost v dospělosti a udržování přátelství

Osamělost není totéž co samota. Člověk může být sám a spokojený, nebo trávit celý den mezi lidmi a přesto mít pocit, že s ním nikdo nemluví o ničem podstatném. Právě druhá varianta bývá v dospělosti častější a méně se o ní mluví.

Proč se to po třicítce mění

Přátelství ve škole vznikala z opakovaného setkávání bez plánování. Kdo sedí každý den ve stejné lavici, nemusí nic organizovat. V dospělosti tenhle mechanismus mizí: práce se mění, lidé se stěhují, přibývá rodina a každé setkání vyžaduje domluvu tří kalendářů.

Kdo navíc pracuje na dálku, přichází i o drobná setkání u kávy, jak popisuje text o tom, jak vypadá den při práci z domova. Ubývá tak příležitostí k nezávazným rozhovorům. Vztahy se udržují především plánovaně, což znamená, že bez vědomého úsilí se pomalu rozpadnou, aniž by se cokoli stalo.

Co osamělost dělá se zdravím

Dlouhodobý pocit osamělosti není jen nepříjemný. Výzkumy ho spojují s vyšším krevním tlakem, horším spánkem a vyšším rizikem depresivních obtíží. Světová zdravotnická organizace ho v posledních letech označuje za oblast, které je potřeba věnovat pozornost na úrovni veřejného zdraví.

Souvislost se stresem je obousměrná. Sociální kontakt patří k faktorům, které zátěž tlumí, jak popisuje text o tom, jak se chronický stres projevuje na těle.

Pravidelnost místo velkých akcí

Vztahy se udržují opakováním, ne intenzitou. Krátká káva každý druhý týden má větší hodnotu než jedna velká oslava za rok. Pomáhá zavést pevný termín: běh v úterý, oběd první pátek v měsíci, telefonát cestou z práce.

Předem daný opakující se termín odstraní nutnost pokaždé domlouvat, což bývá ta část, na které setkání ztroskotají.

Jak vznikají nová přátelství

Potřebují tři věci: opakované setkávání se stejnými lidmi, společnou činnost a čas bez konkrétního cíle. Proto nová přátelství vznikají spíš v kurzu, sportovním oddílu nebo dobrovolnické skupině než na jednorázových akcích.

Očekávání rychlosti bývá nerealistické. Vztah, který se dá označit za přátelství, potřebuje desítky hodin společného času, což znamená měsíce pravidelného chození někam.

První krok bývá na vás

Řada lidí čeká, až se ozve někdo jiný, a druhá strana dělá totéž. Napsat starému kamarádovi po roce mlčení je nepříjemné jen do chvíle, než se odešle zpráva. Reakce bývá obvykle přátelštější, než člověk čekal.

Pomáhá i konkrétnost. „Někdy se sejdeme“ nevede nikam, „máš čas ve čtvrtek na kávu?“ ano.

Kvalita vztahů rozhoduje víc než jejich počet. Několik lidí, se kterými se dá mluvit otevřeně, chrání před osamělostí lépe než široký okruh známých, se kterými se probírá počasí. Právě proto se pocit osamělosti může objevit i u někoho, kdo je společensky velmi aktivní.

Užitečné je rozlišit dvě věci: chybějící společnost a chybějící blízkost. První se řeší tím, že se člověk někam přidá, druhá tím, že v existujícím vztahu poprvé řekne něco, co běžně neříká. Druhý krok je těžší, ale mění víc.

Když to nestačí

Pokud osamělost trvá dlouhodobě, je spojená se skleslostí, ztrátou zájmu nebo se strachem z kontaktu s lidmi, jde o situaci, se kterou pomůže odborník. Praktický lékař může doporučit další postup a psychoterapie u sociální úzkosti patří k účinným řešením.

Konkrétní krok na tento týden: napište jednomu člověku, se kterým jste dlouho nemluvili, a navrhněte konkrétní termín. Jediná odeslaná zpráva změní víc než jakékoli přemýšlení o tom, proč se přátelství vytrácejí. Jak z takového kontaktu udělat pravidelnost, popisuje text o tom, jak budovat návyky, které vydrží.

Zdroje

• Social connection: WHO commission report, Světová zdravotnická organizace
• Duševní zdraví a stres, Národní ústav duševního zdraví
• Doporučené postupy pro depresivní poruchu, Česká psychiatrická společnost ČLS JEP
• Zpráva o stavu duševního zdraví populace, Státní zdravotní ústav